Zpěvník
Pojď a zazpívej si s námi
Proměny
http://www.youtube.com/watch?v=4_KjDE_a_Xg
1. Darmo sa ty trápíš můj milý synečku
nenosím ja tebe nenosím v srdéčku
A já tvoja ne bu du ani jednu hodinu
2. Copak sobě myslíš má milá panenko
vždyť ty si to moje rozmilé srdénko
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
3. A já sa udělám malú veverečkú
a uskočím tobě z dubu na jedličku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu
4. A já chovám doma takú sekérečku
ona mi podetne dúbek i jedličku
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
5. A já sa udělám tú malú rybičkú
a já ti uplynu preč po Dunajíčku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu
6. A já chovám doma takovú udičku
co na ni ulovím kdejakú rybičku
A ty přece budeš má lebo mi tě Pán Bůh dá
7. A já sa udělám tú velikú vranú
a já ti uletím na uherskú stranu
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu
8. A já chovám doma starodávnú kušu
co ona vystřelí všeckým vranám dušu
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
9. A já sa udělám hvězdičkú na nebi
a já budu lidem svítiti na nebi
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu
10. A sú u nás doma takoví hvězdáři
co vypočítajú hvězdičky na nebi
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
A te Rehradice
http://www.youtube.com/watch?v=x7yXYuuL7qw
A te Rehradice na pěkný rovině,
teče tam voděnka dole po dědině,
je pěkná, je čistá.
A po tej voděnce drobný rebe skáčó,
pověz ně má milá, proč tvý voči pláčó
tak smutně, žalostně.
Pláčou oni, pláčou šohajó pro tebe,
že sme sa dostali daleko vod sebe,
daleko vod sebe.
Co by neplakaly, když hlavěnka bolí
musijó zaplakat kvóli šohajovi
kvóli šohajovi
Větříček
http://www.youtube.com/watch?v=VPlvSTB40Bw&feature=related
Věj větříčku z Dunaje
Věj větříčku z Dunaje
Věj větříčku z Dunaje
Řekni mě kde milá je
Věj větříčku zvečera
Věj větříčku zvečera
Aby milá věděla
Aby milá věděla
Věj větříčku do rána
Věj větříčku do rána
Pozdravuj od galána
Pozdravuj od galána
Věj větříčku do noci
Věj větříčku do noci
Že mě neni pomoci
Že mě neni pomoci
Mezihra
Věj větříčku z Dunaje
Věj větříčku z Dunaje
Ať ta zima roztaje
Ať ta zima roztaje
Věj větříčku do jara
Věj větříčku do jara
Ať se milá nestará
Ať se milá nestará
Mezihra
Věj větříčku z Dunaje
Věj větříčku z Dunaje
Věj větříčku z Dunaje
Řekni mě kde milá je
Řekni mě kde milá je
Řekni mě kde milá je
Mezi horami
http://www.youtube.com/watch?v=I5POe8gT6XI
/: Mezi horami lipka zelená :/
/: Zabili Janka Janíčka, Janka miesto jelena :/
Keď ho zabili
zamordovali
Na jeho hrobě
Na jeho hrobě
Kříž postavili
Ej křížu křížu
ukřížovaný
Zde leží Janík
Janíček, Janík
zamordováný
Tu šla Anička
Plakat Janíčka
Hned na hrob padla
a vjac nevstala
Dobrá Anička.
Cikánka
1. Stíny lesa tajemné nad tábořištěm sní,
v dáli západ zhasíná září poslední.
Marně hledám nocí tmou cikánku nevěrnou,
zdá se mi, že nebudeš již nikdy mou.
R.Cikánko ty krásná, cikánko malá,
srdíčko ti láska má nespoutala.
Jiného teď mámí černé oči tvé,
které se mi zdáli být tak upřímné.
Až v ohni tábora zrudne tvůj vlas
a houslí tesklivý ozve se hlas.
Vzpomeň si, cikánko, že měl jsem tě rád,
tu lásku ti nikdo víc nemůže dát.
2.Zmámila jsi duši mou, klid vrátit nemůžeš,
vše, co řekla ústa tvá, změnilo se v lež.
Dříve, než se rozední, tvůj tábor zmizí v dál,
proč's neřekla, bych se tvojí lásky bál.
R. Cikánko ty krásná, .....
Červená řeka
1. Pod tou skálou, kde proud řeky syčí
a kde ční červený kamení,
žije ten, co mi jen srdce ničí,
koho já ráda mám k zbláznění.
2. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí,
já ho znám, srdce má děravý,
ale já ho chci mít, mně se líbí,
bez něj žít už mě dál nebaví.
3. Často k nám jezdívá s kytkou růží,
nejhezčí z kovbojů v okolí,
věstu má ušitou z hadích kůží,
bitej pás, na něm pár pistolí.
4. Hned se ptá, jak se mám, jak se daří,
kdy mu prý už to svý srdce dám,
ale já odpovím, že čas maří,
srdce blíž Červený řeky mám.
5.=1.
6.=2.
7. Když je tma a jdu spát, noc je černá,
hlavu mám bolavou závratí,
ale já přesto dál budu věrná,
dokud sám se zas k nám nevrátí.
Chodím po Broadwayi
1. [: Chodím po Broadwayi hladov sem a tam, :]
chodím po Broadwayi, po Broadwayi,
po Broadwayi hladov sem a tam.
R: Singi jou jou jupí jupí jou,
singi jou jou jupí jupí jou,
singi jou jou jupí, jou jou jupí,
singi jou jou jupí jupí jou.
2. [: Moje černé děti mají stále hlad, :]
moje černé děti, černé děti,
černé děti mají stále hlad.
R:
3. [: Práci nedostanu, černou kůži mám, :]
práci nedostanu, nedostanu,
protože já černou kůži mám.
R:
4. [: A já pevně věřím, že zas přijde den, :]
a já pevně věřím, pevně věřím,
že zas bude černoch svoboden.
R:
Montgomery (Jižní eskadrona)
Rec:Dávno utichly boje, i vítr odvál dunění kopyt někam tam, kde
Niagára se vyprahlá poušť trávy snoubí s obzorem, dávno pohasl lesk
v očích dívky, již osud zanechal tak samotnou, se srdcem
navždy, navždy prázdným.
1. Déšť ti, holka, smáčel vlasy,
z tvých očí zbyl prázdnej kruh,
kde je zbytek z tvojí krásy,
to ví dneska jenom Bůh.
Ref.:Z celé jižní eskadrony
nezbyl ani jeden muž,
v Montgomery bijou zvony,
déšť ti smejvá ze rtů rúž
2. Tam na kopci v prachu cesty
leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty,
ale ruka leží dál.
Ref.:
3. Tvář má zšedivělou strachem,
zbylo v ní pár těžkých chvil.
proužek krve stéká prachem,
déšť mu slepil vlasy jak jíl.
Ref.:
Rec: Nedočkáš se, holka, svý jižní eskadrony,
tý velký chlouby nás, mrtvejch všech,
dříve najdeš hroby mezi stromy
anebo šest stop hlíny tam, v těch smutnejch zdech.
4. Tam na kopci v prachu cesty
leží i tvůj generál.
V ruce šátek od nevěsty,
ale ruka leží dál
Rec: Vím, že nejsem sama, které osud odepřel jedinou lásku, a
také vím, že tak jako mně, i mnoha jiným se stále vrací ono
tragické "proč".
5. Déšť ti šeptá jeho jméno,
šeptá ho i listoví,
lásku měl rád víc než život,
to ti nikdy nepoví.
Ref.:
Okoř
1. Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,
vroubená je stromama,
když jdu po ní v létě, samoten na světě,
sotva pletu nohama,
na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad,
tam zapadli trampi, hladoví a sešlí,
začli sobě notovat.
R: Na hradě Okoři světla už nehoří,
bílá paní šla už dávno spát,
ta měla ve zvyku podle svého budíku
o půlnoci chodit strašívat,
od těch dob, co jsou tam trampové,
nesmí z hradu pryč,
a tak dole v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komůrky klíč.
2. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva,
že byl Okoř vykraden.
nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes',
nikdo nebyl dopaden,
šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici,
místo, aby hlídal, vášnivě jí líbal,
dostal z toho zimnici.
Niagára
1. Na břehu Niagary, stojí tulák starý,
na svou první lásku vzpomíná.
Jak tam stáli spolu, dívali se dolů,
až jim půlnoc spadla do klína.
R.Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci,
/:komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci:/
2.Střemhlav do propasti padá proud,
na něm vidím tebe děvče plout,
/:škoda že ten přelud krásný nelze obejmout:/
R.
3.Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí
i ten nejkrásnější jara květ
i ten kvítek jara vzala Niagára
a nevrátí jej nikdy zpět.
R.
Hlídač krav
http://www.youtube.com/watch?v=-vvu5TtmsRQ
Pam pam pam pam pam pam, pam pam pam pam
Když jsem byl malý
říkali mi naši:
Dobře se uč a jes chytrou kaši,
až jednou vyrosteš,
budeš doktorem práv.
Takový doktor, si sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,
já jim ale na to řek:
Chci být hlídačem krav.
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany, mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen,
zpívat si:
Pam pam pam pam pam pam pam
K vánocům mi kupovali hromadu knih,
co jsem ale vědět chtěl nevyčet sem z nich,
nikde sem se nedozvěděl jak se hlídají krávy!
Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech.
Každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany, mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen,
zpívat si:
Pam pam pam pam pam pam pam
Dnes už jsem starší a vím co vím,
mnohé věci nemůžu a mnohé smím.
A když je mi velmi smutno lehnu do mokré trávy!
S nohama křížem, a rukama za hlavou,
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí,
moje strakaté krávy!
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany, mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen,
zpívat si:
Pam pam pam pam pam pam pam.
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
s kaštany mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen,
zpívat si:
Pam pam pam pam pam pam pam pam.
(tleksat)
Pam pam pam pam pam pam pam.
(tleskat)
Pam pam pam pam pam pam pam pam.
Severní vítr
Jdu s děravou patou,
mám horečku zlatou,
jsem chudý, jsem sláb, nemocen.
Hlava mě pálí
a v modravé dáli
se leskne a třpytí můj sen.
Kraj pod sněhem mlčí,
tam stopy jsou vlčí,
tam zbytečně budeš mi psát.
Sám v dřevěné boudě
sen o zlaté hroudě
já nechám si tisíckrát zdát.
Severní vítr je krutý,
počítej lásko má s tím.
K nohám ti dám zlaté pruty
nebo se vůbec nevrátím.
K nohám ti dám zlaté pruty
nebo se vůbec nevrátím.
Tak zarůstám vousem
a vlci už jdou sem,
už slyším je výt blíž a blíž.
Už mají mou stopu,
už větří, že kopu
svůj hrob, a že stloukám si kříž.
Zde leží ten blázen,
chtěl dům a chtěl bazén
a opustil tvou krásnou tvář.
Má plechovej hrnek
a pár zlatejch zrnek
a nad hrobem polární zář.
Severní vítr je krutý,
počítej lásko má s tím.
K nohám ti dám zlaté pruty
nebo se vůbec nevrátím.
K nohám ti dám zlaté pruty
nebo se vůbec nevrátím.
Bedna od whisky
1. Dneska už mi fóry ňák nejdou přes pysky,
stojím s dlouhou kravatou na bedně od whisky.
Stojím s dlouhým obojkem, jak stájovej pinč,
tu kravatu co nosím, mi navlík soudce Lynč.
R : Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká,
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká.
Do nebeskýho báru, já sucho v krku mám,
tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám.
2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý,
postavil bych malej dům na louce ukrytý.
Postavil bych malej dům a z vokna koukal ven
a chlastal bych tam s Billem a chlastal by tam Ben.
R : Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká,
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká.
Do nebeskýho báru, já sucho v krku mám,
tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám.
3. Kdyby si se hochu jen pořád nechtěl rvát,
nemusel jsi dneska na týhle bedně stát.
Moh si někde v suchu tu svojí whisky pít,
nemusel jsi dneska na krku laso mít.
R : Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká,
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká.
Do nebeskýho báru, já sucho v krku mám,
tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám.
4. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává,
do krku mi vostane jen dírka mrňavá.
Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok,
mám to smutnej konec a whisky ani lok.
R : Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká,
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká.
Do nebeskýho báru, já sucho v krku mám,
tak kopni do tý bedny...!
Když mě brali za vojáka
Když mě brali za vojáka
stříhali mě dohola
já vypadal jsem jako blbec
jak ti všichni dokola-la-la-la
jak ti všichni dokola
Zavřeli mě do kasáren
začali mě učiti
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti-ti-ti-ti
a svou zemi chrániti
Na pokoji po večerce
ke zdi jsem se přitulil
já vzpomněl jsem si na svou milou
krásně jsem si zabulil-lil-lil-lil
krásně jsem si zabulil
Když přijela po půl roce
měl jsem zrovna zápal plic
po chodbě furt někdo chodil
tak nebylo z toho nic nic nic
tak nebylo z toho nic
Major nosí velkou hvězdu
před branou ho potkala
řek´ jí že má zrovna volný kvartýr
a tak se sbalit nechala-la-la-la
a tak se sbalit nechala
Co je komu do vojáka
když ho holka zradila
nashledanou pane Fráňo Šrámku
písnička už skončila-la-la-la
jakpak se vám líbila-la-la-la
no nic moc extra nebyla.
Kometa
Spatřil jsem kometu oblohou letěla
chtěl jsem jí zazpívat ona mi zmizela
zmizela jako laň u lesa v remízku
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
až příště přiletí my už tu nebudem
my už tu nebudem ach pýcho marnivá
spatřil jsem kometu chtěl jsem jí zazpívat
O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
a o všech lidech co kdy žili na téhle planetě
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
pan Kepler rozepsal nebeské zákony
hledal až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství která teď neseme na bedrech
Velká a odvěká tajemství přírody
že jenom z člověka člověk se narodí
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
krev našich nadějí vesmírem putuje
Spatřil jsem kometu byla jak reliéf
zpod rukou umělce který už nežije
šplhal jsem do nebe chtěl jsem ji osahat
marnost mě vysvlékla celého donaha
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem hleděl jsem nahoru
až příště přiletí ach pýcho marnivá
my už tu nebudem ale jiný jí zazpívá
O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
bude to písnička o nás a kometě
Tři čuníci
V radě za sebou
tři čuníci jdou
ťapají si v blátě
cestou necestou
kufry nemají
cestu neznají
vyšli prostě do světa
a vesele si zpívají
Ui-ui ui-ui uí
Auta jezdí tam
a náklaďáky sem
tři čuníci jdou jdou
rovnou za nosem
žito chřoupají
ušima bimbají
vyšli prostě do světa
a vesele si zpívají
Ui-ui ui-ui uí
Levá pravá teď
přední zadní už
tři čuníci jdou jdou
jako jeden muž
lidé zírají
důvod neznají
proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají
Ui-ui ui-ui uí_uí uí
Když kopýtka pálí
když jim dojde dech
sednou ke studánce
na vysoký břeh
ušima bimbají
kopýtka máchají
chvilinku si odpočinou
a pak dál se vydají
Ui-ui ui-ui uí
Když se spustí déšť
roztrhne se mrak
k sobě přitisknou se
čumák na čumák
blesky blýskají
kapky pleskají
a oni v dešti v nepohodě vesele si zpívají
Ui-ui ui-ui uí
Za tu spoustu let
co je světem svět
přešli zeměkouli
třikrát tam a zpět
v řadě za sebou
hele - támhle jdou
pojďme s nima zazpívat si
jejich píseň veselou
Ui-ui ui-ui uí ui ui ui ui Ui ui ui
Zvoník
Na věži houpal se zvon, a pod ním je právě on.
Byl zvoník, zvoník z povolání a měl jedno velikánské přání.
Olovo na lidi, olovo na lidi dám,
Já Quasimodo z Notterdame.
Trámy a kameny, trámy a kameny jen,
z okna ven dolů.
Chytili ho, bili ho, trápili, mučili,
za to že chtěl jen žít a milovat,
už nemohl ty svý oči upírat na tu zlobu lidí.
Proč nejsem z kamene, říkal si pro sebe
a cestou bludnou dál chtěl jít,
tys Esmeraldo krásná, ty jediná dalas mi pít.
Olovo na lidi, olovo na lidi vzal,
Quasimodo z Notterdame.
Trámy a kameny, trámy a kameny jen,
z okna ven dolů.
A pak lano, lano do ruky vzal,
a s ním zvony rozhoupal.
Zvony, ty krásný zvony,
ze všeho nejvíc miloval.
Olovo na lidi, olovo na lidi dám,
Já Quasimodo z Notterdame.
Trámy a kameny, trámy a kameny jen,
z okna ven dolů.
Jak nám dupou králíci
Pojďte se k nám všichni podívat, Jak nám dupou králíci,
Pojďte se k nám všichni podívat, Jak jsou krásně velicí.
Pojďte se k nám všichni podívat, Jak nám dupou králíci,
S úsměvem na líci,prohánějí samici.
Malování
Nesnaž, se znáš se,
řekni mi co je jiný,
jak v kleci máš se
pro nevinný
noci dlouhý
jsou plný touhy
a lásky nás dvou
Všechno hezký za sebou mám,
můžu si za to sám,
v hlavě hlavolam,
jen táta a máma jsou s náma napořád s náma.
To je to tvoje malování vzdušnejch zámků,
malování po zdech
holejma rukama tě nezachrání,
už máš na kahánku,
nezachrání,
už seš na zádech,
je to za náma,
ty čteš poslední stránku,
za náma,
na zádech,
za náma,
už máš nakahánku,
mezi náma,
mi taky došel dech …
Znáš se,
řekni mi co je jiný,
jak v kleci máš se,
pro nevinný noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás tří …
Hvězdičko blýskavá
Hrozně ráda máš ten gril tam v přízemí
proč já blázen jsem tam byl a chtěl tě mít?
Z velkých fotek a malých roliček tvých, já znal tvůj smích
A ten úsměv dvouřadý jsem chtěl mít sám,
byl sem pryč z té záhady že tě vážne mám
žil jsem s tebou od těch dob několikrát,
mám a nemám tě rád.
R: Hvězdičko blýskavá, mám život svázaný s tvým.
Těžko tě získávám, lehko tě ztrácím já vím.
Jak mám spát, co s tím? Jak mám žít a s kým?
Dál se vrhat za sebou, to nic nezmění,
úděl bumerangů dvou je míjení,
tak tě míjím, ať tě někdo lepší má,jen ať v tom nejedu já.
Ze tvé krásy chladných stěn šel někdy mráz,
mohla’s mít sto známých jmen a já se třás
ale štěstí jsem dostal víc, než kdy dřív, už nechoď, zas bych kýv.
R: Hvězdičko blýskavá …
Povídej
Povídej, jestli tě má hodně rád, víc než já,
jestli když večer jdeš spát ti polibek dá,
tak jako já, to už je dávno, tak povídej, hej povídej.
Povídej nechal tě být, vždyť měl tě tak rád
nebos ho nechala jít, když šel k jiný spát
tak jako mě, to už je dávno, tak povídej, hej povídej.
Povídej,
áááá-áá-ááá
áááá-áá-ááá
Povídej,jestli se ti po mně stýská,
když jdeš večer spát,
jestli když večer se blýská,
nepřestala ses bát.
Povídej, ne já se nevrátím, jdi domů spát.
Svou lásku ti vyplatím, víc nemůžu dát
jak jsem dal dřív, to už je dávno, tak povídej, hej povídej.
Povídej,povídej,povídej
Zlaté střevíčky
Moje střevíčky jsou jako ze zlata,
když je mám připadám si hrozně bohatá,
ty si vezmu jen v onen slavný den
až si sednu do kočáru ty a já.
Moje bílé šaty celé z hedvábí
ty na ráz všechny lidi kolem přivábí,
budou v onen den zářit tobě jen,
až si sednem do kočáru ty a já.
R: Ach, jsou samé zlato, ach ty stojí za to,
zlaté střevíčky na nohou, ty tolik krásné jsou,
jak se pěkně třpytí, jak se zlatem svítí,
když ty střevíčky pěkně jdou tou zlatou uličkou.
Na své staré banjo nemám vůbec čas,
je to dávno, co ztratilo svůj zlatý hlas,
v onen slavný den bude nalezen,
až si sednem do kočáru ty a já.
Moje sestra Luce a mladší bratr Ben
budou krásní v těch černých šatech onen den,
ale nejvíce zlaté střevíce,
až si sednem do kočáru ty a já.
R: Ach, jsou samé zlato...
Potom řeknu: Sbohem děti, musím jít,
odcházím tam, kde věčně září slunce svit
Sen je vyplněn, přišel onen den,
až si sednu do kočáru ty a já.
Všichni lidé budou mi dnes závidět
zlaté střevíčky a zlatých šestnáct let,
budu bohatá, celá ze zlata,
až si sednem do kočáru ty a já.
R: Ach, jsou samé zlato...
Veď mě dál, cesto má
Někde v dálce cesty končí,
každá prý však cíl svůj skrývá.
Někde v dálce, každá má svůj cíl,
ať je pár mil dlouhá nebo tisíc mil.
Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má.
Chodím dlouho po všech cestách,
všechny znám je, jen ta má zbývá.
Je jak dívky, co jsem měl tak rád,
plná žáru bývá, hned zas samý chlad.
Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má.
Pak na patník poslední napíšu křídou,
jméno své a pod něj, že jsem žil hrozně rád.
Písně své, co mi v kapsách zbydou,
dám si bandou cvrčků hrát
a půjdu spát, půjdu spát.
Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má.
Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má.
veď mě dál cesto má.
veď mě dál cesto má.
Tulácký ráno
Posvátný je mi každý ráno,
když ze sna budí šumící les
a když se zvedám s písničkou známou
a přezky chřestí o skalnatou mez.
Tulácký ráno na kemp se snáší,
za chvíli půjdem toulat se dál
a vodou z říčky oheň se zháší,
tak zase půjdem toulat se dál.
Posvátný je můj každý večer,
když oči k ohni vždy vrací se zpět,
tam mnohý z pánů měl by se kouknout
a hned by věděl, jakej chcem svět.
Tulácký ráno na kemp se snáší,
za chvíli půjdem toulat se dál
a vodou z říčky oheň se zháší,
tak zase půjdem toulat se dál.
Posvátný je mi každý slovo,
když lesní moudrost a přírodu zná,
bobříků sílu a odvahu touhy,
kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá?
Tulácký ráno na kemp se snáší,
za chvíli půjdem toulat se dál
a vodou z říčky oheň se zháší,
tak zase půjdem toulat se dál.
Tulácký ráno na kemp se snáší,
za chvíli půjdem toulat se dál
a vodou z říčky oheň se zháší,
tak zase půjdem toulat se dál.
Tři kříže
1. Dávám sbohem všem břehům proklatejm,
který v drápech má ďábel sám,
bílou přídí šalupa My Grave
míří k útesům, který znám.
R: Jen tři kříže z bílýho kamení
někdo do písku poskládal,
slzy v očích měl a v ruce, znavený,
lodní deník, co sám do něj psal.
2. První kříž má pod sebou jen hřích,
samý pití a rvačky jen,
chřestot nožů, při kterým přejde smích,
srdce-kámen a jméno Stan.
R:
3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený,
štěkot psa zněl, když jsem se smál,
druhej kříž mám a spím pod zemí,
že jsem falešný karty hrál.
R:
4. Třetí kříž ten vyvolá jen vztek,
Katy Rogers těm dvoum život vzal,
svědomí měl, vedle nich si klek' ...
Řeč: Snad se chtěl modlit:
Vím, trestat je lidský,
ale vodpouštět božský,
snad mě tedy Bůh vodpustí
R: Jen tři kříže z bílýho kamení
jsem jim do písku poskládal,
slzy v očích měl a v ruce, znavený,
lodní deník,a v něm, co jsem psal ...
Slavíci z Madridu
Nebe je modrý a zlatý,
bílá sluneční záře,
horko a sváteční šaty,
vřava a spocený tváře.
Vím co se bude dít,
býk už se v ohradě spíná,
kdo chce ten může jít,
já si dám sklenici vína.
Žízeň je veliká, život mi utíká,
nechte mě příjemně snít.
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,
zpívat si s nima a pít.
Ženy jsou krásný a cudný,
mnohá se ve mě vzhlídla.
Oči jako dvě studny,
vlasy jak havraní křídla.
Dobře vím co znamená pád
do nástrach dívčího klína,
někdo má pletky rád,
já radši sklenici vína.
Žízeň je veliká, život mi utíká,
nechte mě příjemně snít.
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,
Zpívat si s nima a pít.
Žízeň je veliká, život mi utíká,
nechte mě příjemně snít.
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,
Zpívat si s nima a pít.
Nebe je modrý a zlatý,
ženy krásný a cudný.
Mantily sváteční šaty,
oči jako dvě studny.
Zmoudřel jsem stranou od lidí,
jsem jak ta zahrada stinná.
Kdo chce ať mi závidí,
já si dám sklenici vína.
Žízeň je veliká, život mi utíká,
nechte mě příjemně snít.
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,
Zpívat si s nima a pít.
Amazonka
1. Byly krásný naše plány,
byla jsi můj celej svět,
čas je vzal a nechal rány,
starší jsme jen o pár let.
2. Tenkrát byly děti malý,
ale život utíká,
už na "táto" slyší jinej,
i když si tak neříká.
R: Nebe modrý zrcadlí se
v řece, která všechno ví,
stejnou barvu jako měly
tvoje oči džínový.
3. Kluci tenkrát, co tě znali,
všude, kde jsem s tebou byl,
Amazonka říkávali,
a já hrdě přisvědčil.
4. Tvoje strachy, že ti mládí
pod rukama utíká
vedly k tomu, že ti nikdo
Amazonka neříká.
R:
5. Zlatý kráse cingrlátek,
jak sis časem myslela,
vadil možná trampskej šátek,
nosit dáls´ ho nechtěla.
R: Teď jsi víla z paneláku,
samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla
pořád stejná, přísahám,
pořád stejná, přísahám.
Anděl
1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla
přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla,
díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému,
tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému.
R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat,
co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine.
2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.
R:
3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice,
a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.
R:
Amulet
1. Zhasl už oheň a jiskra líná
pomalu vzlétla tmou,
škrtl jsem sirkou, co jediná zbyla,
cigaretu vyklepanou,
z lesa vyletěl pták a krákoral tak,
že vzpomínky mé rozjitřil,
na znak pavouků, co do klobouku
mi vyšila holka z kusu mé šály
v zavřeným kupé, když koleje hrály.
R: Můj amulet nezklamal moji pouť,
jak anděl při mně stál, když nemohl jsem dál,
vím, cesty mé s tvými se nesejdou,
ty pevně drží čas a s nimi i nás.
2. Zvedl jsem klobouk, pevně ho sevřel,
z myšlenek byl vodopád,
najednou kdosi dlaně otevřel,
z prstů mi tiše vypad´,
zahořel jako vích a z let bláhových
stal se plamenící rejd
a dívky té tvář mi zjevila zář,
rudých plamenů na konci léta,
na rtech mi zbyla jen jediná věta.
R:
R:
Bedna od whisky
1. Dneska už mě fóry ňák nejdou přes pysky
Stojím s dlouhou kravatou na bedně od whisky.
Stojím s dlouhým obojkem jak stájovej pinč.
Tu kravatu co nosím mi navlík soudce Linč.
R: Tak kopni do tý bedny ať panstvo nečeká
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká.
Do nebeskýho báru já sucho v krku mám.
Tak kopni do tý bedny ať na cestu se dám.
2. Mít tak všechny brdny od whisky vypitý.
Postavil bych malej dům na louce ukrytý.
Postavil bych malej dům a z okna koukal ven
a chlastal bych tam s Billem a chlastal by tam
R:
3. Kdyby si se hochu jen pořád nechtěl rvát.
Nemusel jsi dneska na týhle bedně stát.
Moh\´ si někde v suchu tu svoji whisky pít
nemusel si hochu na krku laso mít.
R:
4. Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil
nechtěl běžet dokavád se whisky nenapil
zatracená smůla zlá a zatracenej pech
když kůň cucá whisku jak u potoka mech.
R:
5. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává
do krku ti zůstane jen dírka mrňavá.
Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok.
mám to smutnej konec - a whisky ani lok
R: Tak kopni do tý bedny ať panstvo nečeká
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká.
Do nebeskýho báru já sucho v krku mám.
Buráky
1. Když Sever válči s Jihem a zem jde doválky
na polích místo bavlny teď rostou bodláky
Ve stínu u silnice vidím z Jihu vojáky
jak válejí se klidně a louskaj´buráky.
R: Hej hou, hej hou, nač chodit do války
je lepší doma sedět a louskat buráky
Hej hou, hej hou, nač chodit do války
je lepší doma sedět a louskat buráky
2. Plukovník sedí v sedle volá: Yankeeové jdou !
mužstvo stále křičí že dál už nemohou.
Plukovník se otočí a koukne do dálky
jak jeho slavná milice teď louská buráky.
R:
3. Až táhle válka skončí a my zas budem žít
své milenky a ženy zas půjdem políbit.
Pak zeptaj se tě: Hrdino, cos dělal za války?
Já, flákal jsem se s kvérem a louskal buráky.
R:
Bodláky ve vlasech
1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával,
za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,
svatební menuet mi na stýblo hrával,
že prej se musíme vzít.
2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc může tak přát,
doznívá menuet, čím dál míň mě baví
na tichou poštu si hrát.
R: Bez bolesti divný trápení, suchej pramen těžko pít,
zbytečně slova do kamení sít,
na košili našich zvyků vlajou nitě od knoflíků,
jeden je Muset a druhej je Chtít.
3. Do vlasů bláznivej kluk ti bodláky dával,
za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,
svatební menuet ti na stýblo hrával:
my dva se musíme vzít.
4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy
nejsem si jistej, že víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy
o tom že dál tě mám rád.
5. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si my dva víc můžeme přát,
dál nám zní menuet a tím míň nás baví
na tichou poštu si hrát.
*: Zelený, voňavý ...
prstýnky voňavý ...
z trávy zelený ...
Dělání
1. Když máš srdce zjihlé, když máš potíže,
tak dej cihlu k cihle, těsto do díže,
upeč třeba chleba, postav třeba zeď,
žal se krásně vstřebá,
začni s tím hned teď, začni s tím hned teď.
2. = 1.
R: Dělání, dělání, všechny smutky zahání,
dělání, dělání je lék.
Dělání, dělání, to nám úsměv zachrání,
dělání, dělání je lék.
+ upeč třeba chleba, postav třeba zeď, ...
R:
Díky za každé nové ráno
1. Díky za každé nové ráno, díky za naděj nových dnů,
díky za to že v dálce mizí tíseň špatných snů.
2. Díky, za každou novou píseň, díky za tón co nadějí zní,
díky za to co dávno ví se, že je krásné žít.
R: Dík za všechno to dobré co nás potkalo,
dík za všechno to zlé co se nám nestalo.
3. Díky, za každé nové ráno, díky za víru, za ideál,
díky za cestu darovanou, kterou půjdem dál.
Eldorádo
1. V dálných dálkách zámoří, ční prý zlaté pohoří,
příchozího pohostí, nádherou a hojností.
2. Dík těm svůdným pověstím, zástupy šly za štěstím,
chátra i ti bohatí s vírou, že se vyplatí...
R: Jít a hledat Eldorádo, zbavené vší bídy člověčí,
jít a hledat Eldorádo, kde je láska, mír a bezpečí.
3. Báchorce té uvěří, dávno už jen někteří,
spíš než zlatonosný štít, nám teď rozum káže jít.
R: Jít a hledat ...
Rec: Protože my už dávno víme, že nad zlato a bohatství
je moudrost a uvážlivý čin, že Eldorádo není kdesi
v dálce, ale docela blízko v našich srdcích
a v našem vědomí, a že jeho pravé jméno je láska
mír a porozumění. Nosíme je v sobě a ptát se na
něj je naše přirozená povinnost.
R: Jít a hledat ...
Červená řeka
1. Jsem potulnej cowboy, já se potloukám
a od ranče k ranči se najímat dám,
a v těch Mlžnejch horách na konci štreky
potkal jsem holku vod Červený řeky.
2. Pak začlo mi trápení a spousta běd,
když táta se bál, abych mu ji nesved´,
a v těch Mlžnejch horách na konci štreky
dal hlídat dceru vod Červený řeky.
3. Já schůzku jsem si s ní dal uprostřed skal,
abych se s ní konečně pomiloval,
a v těch Mlžnejch horách na konci štreky
já líbal holku vod Červený řeky.
4. Sotva mi však řekla:"Miláčku můj,"
ze skal se ozvalo:"Bídáku, stůj!"
a v těch Mlžnejch horách na konci štreky
stál její táta vod Červený řeky.
5. Tam pušky se ježily, moc jich bylo,
mně štěstí se najednou vytratilo
a v těch Mlžnejch horách na konci štreky
já vobklíčenej byl u Červený řeky.
*: Pak ke slovu přišla má pistol a pěst,
já poslal je na jednu z nejdelších cest
a z těch Mlžnejch hor tam na konci štreky
vez´ jsem si holku vod Červený řeky.
Pramínek vlasů
1. Když měsíc rozlije
světlo své po kraji
a hvězdy řeknou,
že čas je jít spát,
pramínek vlasů
jí ustřihnu potají.
Komu ?
No přece té,
kterou mám rád.
2. Pramínek vlasů
jí ustřihnu potají,
já blázen pod polštář
chci si ho dát,
ačkoliv sny se mi
zásadně nezdají,
věřím,
že dnes v noci
budou se zdát.
O sny mě připraví
teprve svítání,
zpěv ptáků v oblacích
a modré nebe,
od vlasů,
jichž jsem se dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama odstřihne tebe.
Na bílém polštáři
do kroužku stočený,
zbude tu po tobě
pramínek vlasů,
já nebudu vstávat,
dál chci ležet zasněný,
je totiž neděle
a mám dost času,
je totiž neděle
a mám dost času.